Bez Boha na světě

„Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.“ Efezským 2:11-13

Po přečtení těchto řádků, mi nezbývá nic jiného než říci: „Díky ti Pane Ježíši, za tvou přebohatou milost, skrze kterou jsi se rozhodl i každého z nás zachránit a očistit.“ Podívejme se ale pořádně na první slovo této pasáže PAMATUJTE. Ano, věřím, že apoštol Pavel měl důvod psát Efezským tento dopis i proto, aby nezapomínali na vše, co již Bůh v jejich životě vykonal. I v celé Bibli od Starého po Nový zákon vidíme, že Bůh chce abychom si připomínali vše co vykonal a pamatovali na to. Příkladem nám může být Abraham, který stavěl oltáře Bohu, právě proto, aby mu připomínaly, co Bůh vykonal. Podobně tak Mojžíš, kterému Bůh jasně říká, aby rodiče vyprávěli svým dětem a učili je o všech Božích skutcích a i zde Pavel opět říká, pamatujte. Vždyť není to i jeden z důvodů proč nám Bůh dává Bibli?

Proč je to vlastně tak důležité? Když jsem jednou vzpomínal na tábor RR, zjistil jsem že si vlastně skoro nic nemůžu vybavit (v tom čase mi Bůh ukázal, že je dobré si psát deník) a řekl jsem si, že je škoda, že tolik velkých Božích skutků zůstalo zapomenuto. Věřím, že v životě každého z nás toho Bůh již mnoho vykonal, počínaje naším spasením! Problém je v tom, že když si tyto věci nepřipomínáme a nepamatujeme na ně, tak nás to vede k nevděčnosti, pesimismu, skepsi a v konečném důsledku to oslabuje i naši víru a očekávání na Boží věci. Věřím, že právě proto je tak důležité si ty věci připomínat a pamatovat na ně. A Bůh ví, že je to důležité, právě proto, abychom si mohli udržet víru a nadšení pro Boží věci. Vždyť v Bibli o tom Bůh mluví více než 160x.

Rád bych ukončil tím, čím jsme začali a to, že tu byla doba, kdy každý z nás byl bez Boha na světě. Jen si vzpomeňme na náš život bez něj a na všechny ty úžasné věci, které pro nás Bůh vykonal, aby nás k sobě přivedl. Jen si vzpomeňme na ty roky, kdy už chodíme s Bohem, kolik velkých věcí pro nás již vykonal, ať už to bylo v osobním životě, škole, práci, rodině, službě nebo prostě v jakékoliv oblasti našeho života. Ano, On je s námi a On pamatuje. On vidí celý ten obraz. Kéž by se každý z nás zastavil a zkusil vzpomenout na všechny ty věci, kterými nás Bůh během našeho života provedl a co vše již vykonal. Věřím, že pak nebudeme mít jinou možnost než Boha chválit a děkovat mu, naše víra poroste a v našem srdci bude přebývat vděčnost. Pokud náhodou ještě Ježíše osobně neznáš, pak tě chci povzbudit, hledej ho celým svým srdcem, protože On zaslíbil, že se dá najít těm, kdo ho hledají.  

Jen jednoho je třeba

Stalo se vám už někdy, že jste byly tak zahlcení věcmi, že už jste neměli žádnou radost, energii ani pokoj? Byli jste vyčerpaní a vždy když jste měli něco dalšího dělat tak jste to vnímali jako další úkol, který vám bude přidávat starostí a ubírat času? Dnes se podíváme na příběh, který nám možná trochu pomůže pochopit, co dělat.

Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ // Lukáš 10:38-42

Marta měla podobný postoj, jako druhý syn v příběhu o marnotratném synu. Ona byla ta, kdo všechno dělal a snažil se druhým zavděčit, přesto Ježíš říká, že právě Marie si zvolila správně. Často máme pocit, že musíme dělat spoustu věcí? Co je ale to co chce Bůh? Bůh chce náš život – On chce nás! V prvé řadě není důležité to, co děláme, ale to, že jsem jeho děti a on touží po vztahu s námi víc než po tom co děláme.

Vždyť sám Pán Ježíš říká "Nemějte starost o svůj život ani o své tělo - co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?“ (Matouš 6:25) a později také „Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Matouš 6:34)

A žalmista vystihuje svou největší touhu těmito slovy: „Žádal jsem Hospodina o jediné, po tom jsem toužit nikdy nepřestal: Abych směl zůstávat v jeho domě po všechny dny svého života, abych se kochal v Hospodinově kráse a v jeho chrámě jej hledal.“ (Žalmy 27:4) V novém zákoně pak Pán Ježíš dává tento návod: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33)

Někdo by si mohl říct, že tedy není potřeba dělat nic jiného než být sám s Bohem, to ale není to, co učí Bible. Bible nás učí, že je velmi důležité mít čas, kdy jsem sám s Bohem, je ale také velmi důležité pracovat, sloužit, zvěstovat evangelium, vychovávat rodinu,…

Proč je tak důležité trávit čas u nohou Ježíše (o samotě s ním)? Je to čas, kdy se mu přibližujeme (kdy ho poznáváme), kdy nám dává sílu, mluví k nám a dává nasměrování pro náš život.

Když se jednou ptali Charlese Stanleyho (známý učitel a kazatel) co po svých 55 letech služby vidí jako klíčovou věc pro jeho službu, tak jeho odpověď byla disciplína. Je důležité mít disciplínu a umět si správně seřadit priority a moudře nakládat s časem, který nám Bůh dal. Ale tou úplně nejdůležitější věci je osobní vztah s Bohem, protože z toho vše další vychází. Náš „veřejný“ život nemůže být nikdy silnější než náš osobní modlitební život.

Musíme mít čisté srdce, vyrovnaný čas a zdravé tělo. Dobré vztahy a odvahu poslechnout Boha v čemkoli co nám řekne.

Praktická aplikace

Možná že tohle všechno znáte a slyšíte už po několikáté. Možná že víte, že byste potřebovali změnu, ale nevíte co dělat. Co tedy můžeme prakticky dělat?

• Zastavit se – jít někam kde budu sám s Bohem a kde budu mít klid

• Seznam priorit – napsat si co je pro mě v životě opravdu důležité

• Časový plán – zkusit si naplánovat svůj čas, abych dělal to co je pro mě důležité

• Vědomí toho co od nás Bůh chce – hledejme Boží plán s naším životem (Bible, proroctví, okolnosti, obdarování,…)

• Někdo s kým se budeme sdílet o tom, co prožíváme (ideálně každý týden)

Možná někdo řekne, že to nezní moc Biblické a že to zní spíš jako nějaký nový manažerský nápad. Jenže Bible říká, že pod sluncem není nic nového, že máme být správci svěřeného času, máme být moudří, máme využívat čas, máme dávat důraz na ty důležité věci a mám se vzájemně budovat.

12 otázek které je dobré si položit předtím, než sledujete „Hru o trůny“

„Pastore Johne, myslíš si, že je rozdíl mezi nahotou ve filmech a pornografií? Vím, že mnoho křesťanů je proti pornografii, ale nemají už problém s tím sledovat filmy nebo pořady v TV, které zobrazují nahotu.“ Mladá dívka jménem Emily nedávno napsala tuto otázku pastoru Janovi emailem.

O den později Adam napsal email, ve kterém se ptal: „Pastore Johne, co bys řekl křesťanům, kteří sledují TV seriál Hru o trůny?“ Je to televizní série ohodnocená TV-MA, a stala se poněkud neslavnou pro svoje zobrazování nahoty a sexuálních scén a pro scény znásilnění a sexuálního násilí páchaného na ženách. Hra o trůny je nyní nejvíce populární sérií v historii HBO s průměrným publikem více než 18 miliónů diváků.

Následující text je volný přepis reakce Johna Pipera.

Čím blíže jsem smrti a osobnímu setkání s Ježíšem tváří v tvář a k zúčtování za život který jsem žil a neopatrná slova která jsem mluvil (Matouš 12:36), tím více jsem si jistý svým odhodláním nikdy se úmyslně nedívat na televizní pořad, nebo film, nebo webové stránky, nebo časopis, o kterých vím, že tam uvidím obrázky nebo záběry nahoty. Nikdy. To je moje rozhodnutí. A čím blíže jsem smrti, tím lépe se cítím ohledně tohoto rozhodnutí a tím více jsem odhodlaný. 

Upřímně řečeno, rád bych vyzval všechny křesťany, aby se připojili k této snaze o větší čistotu srdce a mysli. V dnešní době kdy zábavní média jsou prakticky společným jazykem dnešního světa, je tu výzva aby ses stal cizincem. A věřím z celého svého srdce, že to co tento svět skutečně potřebuje, jsou radikálně odvážní, obětavě milující, do Boha zbláznění, „nadšenci“ a cizinci. Jinými slovy zvu vás, abyste řekli ne světu pro dobro světa. 

Svět nepotřebuje další chladné, kyčelné, kulturně důvtipné, kopie sebe sama. To je podvod, který napálil tisíce mladých křesťanů. Myslí si, že musí být hip, pohodoví, důvtipní, kulturně vědomí, sledovat všechno po pořádku a nebýt divní. A tak se ruší jejich morálka a jejich svědectví.

Takže tady je 12 otázek k zamyšlení, nebo 12 důvodů, proč jsem odhodlán k radikálnímu zdržení se čehokoliv, o čem vím, že mi bude ukazovat nahotu. 

•  Křižuji znovu Krista?

 Kristus zemřel, aby očistil svůj lid. Je to absolutní výsměch kříži, když děláme, jako by Ježíš zemřel, jen aby nám odpustil hřích sledování nahoty a ne aby nás očistil k moci nedívat se na ni. 

V jeho kříži je krve-vykupující moc. Zemřel, aby nás učinil čistými. On „vydal sebe samého za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil svůj lid pro své vlastnictví“ (Titus 2:14). Pokud se rozhodneme schválit, nebo přijmout, nebo si užívat nebo sledovat nečistotu, vezmeme kopí a vrazíme ho do Ježíšova boku pokaždé, když to děláme. On trpěl, aby nás osvobodil od nečistoty. 

• Vyjadřuje to nebo rozvíjí mou svatost?

V Bibli od začátku až do konce je radikální volání ke svatosti – svatost mysli, srdce a života. „Jako je svatý ten který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu svého života“ (1 Petrův 1:15). Nebo 2 Korintským 7:1, „Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.“ Nahota ve filmech a na fotografiích není svatá a nerozvíjí naši svatost. Je nesvatá a nečistá.

•  Kdy budu odvracet své oči, když ne teď?

Ježíš řekl: „že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla“ (Matouš 5:28-29). Vidět nahou ženu nebo nahého muže působí chtíč v mysli muže nebo ženy a často hřeší i skrze tělo. Pokud nám Ježíš říká, že máme chránit své srdce od chtíče tím, že bychom si vyloupli oči, čím spíš by řekl: „Nedívej se na to!“

•  Není uspokojující přemýšlet o tom co je čestné?

Život v Kristu není především o vyhýbání se zlu, ale spíše o horlivosti konat dobro. Vzpomeňme si na Filipským 4:8, „Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála – o tom přemýšlejte.“

Můj život není omezený život. Je to svobodný život. „Ano, bratři, byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte“ (Galatským 5:13).

•  Toužím vidět Boha?

Chci vidět a poznat Boha nejvíce jak je to možné v tomto životě, i v tom budoucím. Sledování nahoty je obrovskou překážkou této snahy. „Blaze čistým v srdci, neboť uvidí Boha“ (Matouš 5:8). Poskvrnění srdce a mysli tím, že sledujeme nahotu, otupuje schopnost srdce vidět a užívat si Boha. Někdo si dokonce troufá sledovat nahotu a poté se obrátit přímo k Bohu a děkovat mu, že si ho nyní může více užívat pro to, co viděli. 

•  Zajímají mě duše těch, které sleduji nahé?

Bůh povolal ženy k tomu, aby se zdobily služnými oděvy, skromností a sebeovládáním (1. Timoteovi 2:9). Když sledujeme nebo přijímáme nahotu pro naši zábavu, nepřímo souhlasíme s hříchem těchto žen, které sami sebe tímto způsobem prodávají a tak jsou lhostejné ke svým duším. Neposlouchají 1. Timoteovi 2:9 a my říkáme, že je to v pořádku. 

•  Byl bych rád, kdyby moje dcera hrála tuhle roli?

Mnozí křesťané jsou v oblasti sledování nahoty pokrytci, protože na jedné straně říkají, že sledování nahoty je v pořádku a přitom v hloubi srdce ví, že by nechtěli, aby jejich dcera, manželka nebo přítelkyně hrála tuto roli. To je pokrytectví. 

•  Co za předpokladu že nahota je předstíraná?

Nahota není jako vražda nebo násilí, které vidíme na obrazovce. Násilí na obrazovce vytváří pocit důvěry, nikdo ale nikoho ve skutečnosti nezabil. Ale nahota nevytváří pocit důvěry. Herci před kamerami jsou skutečně nazí a dělají svýma rukama, nohama i prsy, přesně to co režisér řekne. A tak jsou nazí před milióny lidí, kteří je pozorují.

•  Dělám kompromisy s krásou sexu?

Sexuální vztah je krásná věc. Bůh ho stvořil a prohlásil, že je „dobrý“ (1. Timoteovi 4:3). Ale není to sport pro diváky. Je to svatá radost, která je posvátně a bezpečně skrytá v místě něžné lásky. Muži a ženy, kteří chtějí být sledování ve své nahotě, jsou ve stejné kategorii jako exhibicionisté, kteří si stoupají na vršek jezdících schodů a stahují si kalhoty. 

•  Předpokládám, že nahota je nezbytná pro dobré umění?

Neexistuje žádný skvělý film nebo seriál, který by ke své velikosti potřeboval nahotu. Ne. Neexistuje. Jsou kreativní způsoby jak zůstat věrný realitě, aniž bychom museli sex přeměnit na sport pro diváky a herce a herečky na plátně stavět do morálně kompromitujících situací. 

Není to umělecká celistvost, která by byla hnací sílou pro nahotu na obrazovce. Pod tím vším je mužská sexuální touha, která to vše pohání a následně pak tlak vrstevníků v oboru a touha po hodnocení, které prodávají.  Není to umění, které dostalo nahotu do filmu, ale touha po senzaci. To prodává.

•  Toužím po přijetí?

Křesťané nesledují nahotu s cílem maximalizovat svatost. To není to, co by je nutilo vracet se zpět k těm pořadům. V hloubi duše ví, že tyto televizní pořady nebo filmy, jsou vystřeleny k chválení a oslavování postojů a akcí, které jsou v naprostém protikladu k tomu umírat sám sobě a naprosto mimo vzhledem k oslavení Krista.

Ne, to co udržuje křesťany, aby se vraceli zpět, je strach, že pokud by vzali Krista a jeho slovo vážně a vzali svatost tak vážně jak o ní mluvím, museli by přestat sledovat mnoho televizních pořadů a filmů a druzí by se na ně dívali jako na podivíny. A to je dnes to největší zlo. To že by se na nás lidé dívali jako na podivíny, je pro nás větší zlo, než to že jsme nesvatí. 

•  Jsem svobodný od pochybností?

Je jeden Biblický pokyn, který dělá život velmi jednoduchým: „Kdo má ale při jídle pochybnosti, je odsouzen, protože se nechová podle své víry. A cokoli není z víry, je hřích“ (Římanům 14:23). Moje parafráze: „Pokud pochybuješ, nedělej to.“ To by změnilo pohled na návyky miliónů lidí, a jak sladce by se jim pak spalo s čistým svědomím. 

A tak to říkám znovu. Připoj se ke mně ve snaze o čistotu, jak se na ni dívá Bůh a poznej plnost radosti v jeho přítomnosti a věčnou radost po jeho pravici.

Zdroj: http://www.desiringgod.org/blog/posts/12-questions-to-ask-before-you-watch-game-of-thrones

Autor: John Piper

Přeložil: Josef Kohoutek

Poznámka: Věřím, že tento článek se týká všeho, co sledujeme nebo co děláme a ne jen Hry o trůny. Pokud byste našli nějakou překladatelskou chybu, tak mi prosím dejte vědět.

PRO JEHO CÍL - Barnabáš Mam

Poprvé jsem slyšel Ježíše na evangelizačním tažení v Phnom Penhu v dubnu 1972. Byl jsem mladý komunista, bylo mi necelých dvacet a dva roky jsem byl naočkován protiamericky a ateisticky. Všichni komunisté mají jeden cíl – milovat svůj národ. Na Američany se pohlíželo jako na imperátory, proto byli nepřáteli. Od 18. března 1970 do 17. dubna 1975 vláda Khmerské republiky přijímala „nepřátele“ v naší zemi. Zúčastnil jsem se evangelizačního tažení, abych jako vyzvědač zjistil, kolik Američanů bylo do akce zapojeno. Převlékl jsem se a vybral si místo daleko od uličky. Kazatelem toho dne byl Dr. Stanley Mooneyham, prezident nevládní organizace World Vision International. Bůh si použil tuto příležitost, abych slyšel evangelium. Dr. Stanley mluvil o marnotratném synu. Během naslouchání poselství jsem byl zasažen mocí slova a Ducha svatého tak, že jsem uviděl sám sebe jako marnotratného syna. Komunismus mě učil nikdy nebrečet. To bylo znamením slabosti. Ale ten den mě slovo Boží pohnulo k pláči nad mými hříchy. Z Boží milosti si mě všimli dva uvaděči a přistoupili ke mně. Modlil jsem se modlitbu pokání a okamžitě jsem cítil hřejivý pocit přijetí. Do konferenčního centra jsem šel jako komunista a odcházel jako znovuzrozený křesťan.

Ježíš dává naději

Dnes si řekneme příběh o muži, který prožil setkání, které změnilo jeho život. Tento muž měl velmi těžký život. Neměl práci, a protože byl už dlouhou dobu nemocný, opustila ho dokonce i vlastní rodina a přátelé. Slyšel ale, o jednom místě, kde je zázračný rybník. Říká se, že jednou začas sem sestupuje Boží anděl, který rozvíří vodu a první člověk, který se potom do vody dostane je uzdraven ať už má jakoukoli nemoc.

A tak v jeho životě svitla naděje. Možná že jsou to jen pověry, ale co když ne? Co když je to pravda? Že by byl konečně po tolika letech znovu zdráv. Že by mohl zase žít normálním životem.

Za pomocí druhých, kteří se nad ním slitovali, se mu tedy podařilo na místo dostat. Zjistil však, že tam ani zdaleka není sám. Všude kolem je spousta lidí, kteří jsou na tom podobně jako on. A je tam i spousta lidí, kteří jsou na tom daleko lépe než on a tak má jen velmi malou šanci, že se do vody dostane jako první. Přesto však stále čekal, a když se jednou za čas voda rozvířila, opravdu viděl, že ten který se tam dostal, jako první, býval uzdraven. Naneštěstí to však nikdy nebyl on.

A tak roky plynuly a on stále čekal. Život mu utíkal a stále nic.

Až jednoho dne, když jako obvykle pozoroval vodní hladinu, ho náhle osloví nějaký neznámí člověk. A ten člověk se ho ptá, jestli by chtěl být zdráv? Náhle mu do očí vhrknuly slzy, když pomyslel na to, že by opravdu mohl být zdráv. Potom ale říká: „Pane, já nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, když se voda rozvíří a dřív než tam já sám stihnu dojít, tak mě někdo jiný předběhne.“ Myslel přitom na to, že je to už 38 let, co je nemocen a nejspíš to tak zůstane, až do konce, protože přece ta voda se víří jen občas a nemá nikoho, kdo by mu pomohl se tam včas dostat.

Náhle se ale děje něco, co nikdo nečekal. Ten neznámý člověk, se na něj podívá a říká mu. „Vstaň, vezmi své lůžko a choď.“ Cože?  Co že má udělat? Už 38 let nic a teď najednou někdo jen tak přijde a říká mu, aby zas chodil. A tak odvrací své oči od vodní hladiny a dívá se na toho člověka. Kdo to jenom je? Když ale vidí, že to myslí vážně, pokouší se vstát. A najednou se to stalo, i když tomu sám nemůže uvěřit, vrací se mu síla do nohou a on může vstát. Ach jaká velká to byla radost.

Chtěl tomu člověku poděkovat, ale dříve než to stihl udělat, tak už byl pryč. Později pak zjistil, že se jmenoval Ježíš.

A právě tohle přišel Ježíš udělat. Přišel nám všem dát naději. Vidí, že často své naděje upínáme špatným směrem. Často jsme jako ten chromý žebrák, který stále pozoruje vodní hladinu a přitom hned vedle nás je syn Boží, který má moc nám opravdu pomoci. A proto, neztrácejme naději, ale složme svou naději v Ježíše.