Jen jednoho je třeba

Stalo se vám už někdy, že jste byly tak zahlcení věcmi, že už jste neměli žádnou radost, energii ani pokoj? Byli jste vyčerpaní a vždy když jste měli něco dalšího dělat tak jste to vnímali jako další úkol, který vám bude přidávat starostí a ubírat času? Dnes se podíváme na příběh, který nám možná trochu pomůže pochopit, co dělat.

Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ // Lukáš 10:38-42

Marta měla podobný postoj, jako druhý syn v příběhu o marnotratném synu. Ona byla ta, kdo všechno dělal a snažil se druhým zavděčit, přesto Ježíš říká, že právě Marie si zvolila správně. Často máme pocit, že musíme dělat spoustu věcí? Co je ale to co chce Bůh? Bůh chce náš život – On chce nás! V prvé řadě není důležité to, co děláme, ale to, že jsem jeho děti a on touží po vztahu s námi víc než po tom co děláme.

Vždyť sám Pán Ježíš říká "Nemějte starost o svůj život ani o své tělo - co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení?“ (Matouš 6:25) a později také „Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Matouš 6:34)

A žalmista vystihuje svou největší touhu těmito slovy: „Žádal jsem Hospodina o jediné, po tom jsem toužit nikdy nepřestal: Abych směl zůstávat v jeho domě po všechny dny svého života, abych se kochal v Hospodinově kráse a v jeho chrámě jej hledal.“ (Žalmy 27:4) V novém zákoně pak Pán Ježíš dává tento návod: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:33)

Někdo by si mohl říct, že tedy není potřeba dělat nic jiného než být sám s Bohem, to ale není to, co učí Bible. Bible nás učí, že je velmi důležité mít čas, kdy jsem sám s Bohem, je ale také velmi důležité pracovat, sloužit, zvěstovat evangelium, vychovávat rodinu,…

Proč je tak důležité trávit čas u nohou Ježíše (o samotě s ním)? Je to čas, kdy se mu přibližujeme (kdy ho poznáváme), kdy nám dává sílu, mluví k nám a dává nasměrování pro náš život.

Když se jednou ptali Charlese Stanleyho (známý učitel a kazatel) co po svých 55 letech služby vidí jako klíčovou věc pro jeho službu, tak jeho odpověď byla disciplína. Je důležité mít disciplínu a umět si správně seřadit priority a moudře nakládat s časem, který nám Bůh dal. Ale tou úplně nejdůležitější věci je osobní vztah s Bohem, protože z toho vše další vychází. Náš „veřejný“ život nemůže být nikdy silnější než náš osobní modlitební život.

Musíme mít čisté srdce, vyrovnaný čas a zdravé tělo. Dobré vztahy a odvahu poslechnout Boha v čemkoli co nám řekne.

Praktická aplikace

Možná že tohle všechno znáte a slyšíte už po několikáté. Možná že víte, že byste potřebovali změnu, ale nevíte co dělat. Co tedy můžeme prakticky dělat?

• Zastavit se – jít někam kde budu sám s Bohem a kde budu mít klid

• Seznam priorit – napsat si co je pro mě v životě opravdu důležité

• Časový plán – zkusit si naplánovat svůj čas, abych dělal to co je pro mě důležité

• Vědomí toho co od nás Bůh chce – hledejme Boží plán s naším životem (Bible, proroctví, okolnosti, obdarování,…)

• Někdo s kým se budeme sdílet o tom, co prožíváme (ideálně každý týden)

Možná někdo řekne, že to nezní moc Biblické a že to zní spíš jako nějaký nový manažerský nápad. Jenže Bible říká, že pod sluncem není nic nového, že máme být správci svěřeného času, máme být moudří, máme využívat čas, máme dávat důraz na ty důležité věci a mám se vzájemně budovat.