Dnes si řekneme příběh o muži, který prožil setkání, které
změnilo jeho život. Tento muž měl velmi těžký život. Neměl práci, a protože byl
už dlouhou dobu nemocný, opustila ho dokonce i vlastní rodina a přátelé. Slyšel
ale, o jednom místě, kde je zázračný rybník. Říká se, že jednou začas sem
sestupuje Boží anděl, který rozvíří vodu a první člověk, který se potom do vody
dostane je uzdraven ať už má jakoukoli nemoc.
A tak v jeho životě svitla naděje. Možná že jsou to jen
pověry, ale co když ne? Co když je to pravda? Že by byl konečně po tolika
letech znovu zdráv. Že by mohl zase žít normálním životem.
Za pomocí druhých, kteří se nad ním slitovali, se mu tedy
podařilo na místo dostat. Zjistil však, že tam ani zdaleka není sám. Všude
kolem je spousta lidí, kteří jsou na tom podobně jako on. A je tam i spousta
lidí, kteří jsou na tom daleko lépe než on a tak má jen velmi malou šanci, že
se do vody dostane jako první. Přesto však stále čekal, a když se jednou za čas
voda rozvířila, opravdu viděl, že ten který se tam dostal, jako první, býval
uzdraven. Naneštěstí to však nikdy nebyl on.
A tak roky plynuly a on stále čekal. Život mu utíkal a stále
nic.
Až jednoho dne, když jako obvykle pozoroval vodní hladinu, ho
náhle osloví nějaký neznámí člověk. A ten člověk se ho ptá, jestli by chtěl být
zdráv? Náhle mu do očí vhrknuly slzy, když pomyslel na to, že by opravdu mohl
být zdráv. Potom ale říká: „Pane, já nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka,
když se voda rozvíří a dřív než tam já sám stihnu dojít, tak mě někdo jiný
předběhne.“ Myslel přitom na to, že je to už 38 let, co je nemocen a nejspíš to
tak zůstane, až do konce, protože přece ta voda se víří jen občas a nemá
nikoho, kdo by mu pomohl se tam včas dostat.
Náhle se ale děje něco, co nikdo nečekal. Ten neznámý člověk,
se na něj podívá a říká mu. „Vstaň, vezmi své lůžko a choď.“ Cože? Co že má udělat? Už 38 let nic a teď najednou
někdo jen tak přijde a říká mu, aby zas chodil. A tak odvrací své oči od vodní hladiny
a dívá se na toho člověka. Kdo to jenom je? Když ale vidí, že to myslí vážně,
pokouší se vstát. A najednou se to stalo, i když tomu sám nemůže uvěřit, vrací
se mu síla do nohou a on může vstát. Ach jaká velká to byla radost.
Chtěl tomu člověku poděkovat, ale dříve než to stihl udělat,
tak už byl pryč. Později pak zjistil, že se jmenoval Ježíš.
A právě tohle přišel Ježíš udělat. Přišel nám všem dát
naději. Vidí, že často své naděje upínáme špatným směrem. Často jsme jako ten
chromý žebrák, který stále pozoruje vodní hladinu a přitom hned vedle nás je
syn Boží, který má moc nám opravdu pomoci. A proto, neztrácejme naději, ale
složme svou naději v Ježíše.
Žádné komentáře:
Okomentovat