Znali svého Boha - Isaac Marsden

Dnes jsme si s rodinou četli z knihy Znali svého Boha příběh o muži jménem Isaac Marsden (narozen 3. června 1807 v Skelmansthorpe v Yorkshiru).

Příběh popisuje ve zkratce v podstatě celý život hlavního hrdiny. Issac byl už od malička chuligán. Školy nechal když mu bylo 12 let a nastoupil do firmy svého otce.

Ve škole se naučil jen trochu psát a sám říká, že učení ho vůbec nebavilo. Zato ho ale bavilo číst si. Knihy jak říká, doslova hltal. Jak vyrůstal, tak byl stále méně doma. Přes den tvrdě pracoval a noci trávil v různých barech a hospodách, zábavách atd...

Měl dalších 9 mladších sourozenců a po smrti svého staršího bratra se tak stal nejstarším z dětí. Jeho matka byla věřící a dělala si o svého syna velké obavy, kvůli jeho životu. Každý den se za něj modlila a prosila Boha aby ho změnil, ale den ode dne to s ním bylo horší a horší. Dokonce nabádal lidi k tomu aby dělali špatné věci. Po nějaké době už to s ním všichni jeho blízcí i přátelé, kromě matky vzdali.

Jednou z jeho největších zálib bylo napodobování slavných řečníků. Čímž bavil své přátele. Častokrát si dokonce přišel řečníka poslechnout jen pro to, že ho chtěl večer napodobovat v baru a dělat si z něj legraci s přáteli.

Jednou tak měl do města kde bydlel přijet známí kazatel. A tak se Isaac rozhodl že si ho půjde poslechnout aby ho opět večer mohl parodovat. Když kazatel dokončil slovo, tak se Duch svatý Isaaca dotkla a on věděl že něco v něm se změnilo. Nevěděl co se stalo, ale připadal si jako by ten kazatel mluvil přímo k němu. Cítil se jako ten největší hříšník, jak sám říká. Najednou všechny jeho argumenty byly pryč a on neměl už žádnou výmluvu.

O nějakou dobu později začal každý den studovat Bibli a pravidelně se modlit. Po nějakém čase se rozhodl vydat svůj život Bohu a jeho duch mu dosvědčil že ho Pán Ježíš přijal a že mu byly odpuštěny všechny hříchy. Od toho dne se začal opravdu hodně měnit. Toužil po tom, aby se co nejvíce lidem mohlo stát to co se stalo jemu. Rozhodl se celý svůj život věnovat službě Bohu. Nikdy neupřednostňoval rodinu před Ježíšem a službou jemu.

Na závěr bych rád uvedl kousek z jeho deníku, který si psal:

"Kéž by byl Pán stále se mnou a přiměl mě jednat se vší vážností," píše. Bůh to myslí vážně, nebe to myslí vážně, ďábel to myslí vážně, peklo to myslí vážně. Abych mohl zachránit svoji duši i ty, kteří mi naslouchají, musím to myslet vážně, nebo se ocitnu v nebezpečí že budu za kazatelnou proklet. Duše jsou na pokraji pekla. Musíme je s vážností vychvacovat jako oharky z věčného ohně"

Citát:

... Kvůli tomu nás svět bude nazývat "blázny". Neexistuje pouze "bláznivá horlivost", s kterou sloužíme Kristu a vyvádíme lidi ze zajetí vlastního já, ale je také horší druh bláznovství - vlažnost, lenost a nevíra. Mnozí čtou, že se Kristus narodil v chlévě a ležel v jeslích, ale nikdy se tam za ním nezajdou podívat. Kdyby se mohli dočíst, že se narodil v paláci, pořádaly by se na to místo levné zájezdy a bohatí by tam jezdili a nosili by tam dary. Křesťanství však zůstává nezměněné. Nikdy se nepřizpůsobuje bláznivým názorům nebo falešným teoriím.