Život je dar...

 Tento článek je původně slohová práce, tak to sem dávám spíš jen tak, abych mohl někdy zavzpomínat, jakou jsem psal slohovku do češtiny.

Téma: Život je dar… (úvaha)

Kde se vzal život? Tak přesně tuto otázku a jí podobné si někdy položí snad každý z nás. A dnes bych si rád společně s vámi i já pár takových otázek položil. Chtěl bych, abychom se trochu více zamysleli nad otázkou života.

Prvně bychom se měli zamyslet nad tím, kde se vlastně život vzal. Na tuto otázku existuje hned několik teorií.  Například teorie abiogeneze tvrdí, že život vznikl jako náhodná reakce, kdy se jednodušší látky začaly spojovat do složitějších v praoceánech. Vzniklé primitivní molekuly se dále spojovaly a dávaly vzniknout složitějším formám. Naopak podle teorie panspermie vznikl život jinde ve vesmíru a na planetu Zemi byl posléze přenesen. Poslední teorie, kterou bych chtěl zmínit je teorie stvoření. Tato teorie nám tvrdí, že Zemi, člověka a všechno ostatní stvořil všemocný a jediný Bůh. Já osobně se k této teorii přikláním a přijde mi i logicky nejvíce správná a pravděpodobná.

Rád bych se tedy v našem dnešním zamyšlení díval na život jako na dar, který jsme dostali od Boha. Pokud je tedy náš život darem, vyplívá z toho něco pro nás? Odpovědí je ANO. Dle mého názoru nemá žádný člověk právo vzít si život. No uznejte, mohl by si ho vzít, pokud by si ho sám dal, pokud mu ho však dal někdo jiný pak život, který žije, mu vlastně nepatří, tudíž nemá ani právo ho předčasně ukončit.

Jaký má život smysl? Toto je další důležitá otázka kterou si musíme položit.  Je snad smyslem našeho života nashromáždit co nejvíce věcí, nebo mít co nejvíce peněz, nebo snad být prostě šťastný a bavit se? Ne myslím si, že žádná z těchto věcí není smyslem našeho života. Možná někoho napadne rodina, partner nebo partnerka. Možná vás teď budu šokovat, ale myslím si, že ani tyto věci nejsou smyslem života. Zajisté jsou velmi důležité, to jistě, ale nejsou dle mého názoru to nejdůležitější. Ptáte se, co může být důležitější? Má odpověď je náš osobní vztah s živým Bohem, který nám daroval život. Rád bych uvedl malý příklad s autem pro názornost. 

Vezměte si auto, myslíte si, že lépe bude autu rozumět ten, kdo v něm jezdí, nebo ten, kdo je celé vyrobil? Jsem si jist, že se mnou budete souhlasit, že ten který auto vyrobil, mu bude rozumět lépe a lépe také bude vědět co je pro něj dobré a jak s ním nakládat. Stejně tak je to i s naším životem. Pokud se pro nás stane smyslem života Bůh a necháme se jím vést, pak sice budeme v autě u volantu sedět mi, ale hned vedle nás bude sedět výrobce, který nám bude radit a pomáhat při jízdě naším životem. Pokud se tedy rozhodneme odevzdat svůj život do Božích rukou a On se stane smyslem našeho života, pak jsem přesvědčen o tom, že jsme vybrali tu nejlepší a nejmoudřejší cestu. A Bůh nám zaslibuje, že pokud se na něj spolehneme, tak se o vše ostatní postará.

Každý život však jednou skončí a co potom? I teď bych mohl říci, že je spousta teorií, zabývajících se touto problematikou. Je jich snad tolik, kolik je všech náboženství na světě. Já sám bych se však rád teď přidržel u biblického křesťanství. Především i proto, že je naprosto odlišné od všech ostatních náboženství a jako jediné dává 100% východisko a jasnou odpověď. Bible nám nastiňuje, jak to bude vypadat poté, co zemřeme. Jeden moudrý člověk jednou řekl: ‚Každý člověk se rodí k věčnému životu, otázkou ale je, kde ho bude trávit.‘ Tento člověk tedy tvrdil, že existuje něco jako věčný život a to stejné tvrdí i Bible a myslím si to i já. Kdo by neznal nebe a peklo. Setkáváme se s nimi už od malička v pohádkách a bereme to pouze s humorem. To je ovšem špatný postoj, protože realita je taková, že opravdu každý člověk bude trávit věčnost buď v nebi (přesněji v Novém Jeruzalémě) nebo v pekle (ohnivém jezeře, kde bude pláč a skřípění zubů). Nejspíš žádný člověk pořádně neví, jak si tyto dvě roviny představovat, ale měli bychom tuto pravdu brat jako realitu a tudíž se vší vážností.

Pokud tedy opravdu existuje nebe a peklo, tak jak se dá s určitostí zjistit, kam půjdu, až zemřu? A právě na tuto otázku nacházíme v Bibli odpověď. Bible nám říká, že do nebe půjde jedině ten, kdo vydá svůj život s upřímným srdcem Bohu a příjme tu skutečnost, že Pán Ježíš Kristus zemřel za jeho hříchy.  Od té chvíle jsou člověku odpuštěny hříchy skrze oběť Pána Ježíše a je mu dán klíč od brány nebe. Pokud se však nerozhodnete vydat svůj život Bohu a raději si chcete žít podle sebe a nakládat s tím darem, který vám Bůh dal, dle své vůle, pak vás čeká nepříjemné překvapení! O tom kde budeme trávit věčnost, se tedy rozhoduje už tady na zemi.  A je jen na nás jak se rozhodneme. My jsme ti, kdo rozhodují o svém životě, musíme však také být připraveni, nést za svá rozhodnutí důsledky.

Pokud je tedy náš život opravdu darem od Boha a pokud je to o čem jsme dnes mluvili pravda, pak se ocitáme před důležitým rozhodnutím. Jak naložíme s tím, co nám Bůh daroval? Kam se budou ubírat naše další kroky? Kde chceme trávit věčnost? Všechny tyto otázky spolu určitým způsobem souvisí. Jsme schopni si na každou z nich odpovědět? Pokud ano, tak je to dobře a pokud ne, tak bychom nad tím měli popřemýšlet. Blíží se totiž čas, kdy bude naše jízda u konce. Pokud však nemáme vedle sebe toho, kdo vůz vyrobil a zná cestu ke zdárnému konci, pak nejspíš nedojedeme, tam kam bychom měli, ale sjedeme někde z cesty, a kdo ví, kam až nás ta cesta dovede. Jistě však ne do správného cíle. Na konci naší cesty se nás Bůh zeptá, jak jsme nakládali, s tím darem který nám dal a povede s námi rozhovor o tom, jak jsme žili a bude každého soudit podle toho, jak s tím darem naložil. Ale ať už nám na konci naší cesty ukáže a řekne cokoli, bude rozhodovat pouze jediná věc. A to jestli nám po boku bude stát někdo, kdo se za nás u Boha přimluví a kdo za naši vinu zaplatí, tak abychom nemuseli jít do věčného zatracení. Tím někým je Pán Ježíš Kristus. Pokud si tedy nejsi jistý tím, kam směřuje tvá cesta, pokud víš, že je ve tvém životě něco špatně, nebo se ti zdá, že jsi sjel z cesty, pak to právě teď můžeš změnit. Popros Pána Ježíše, aby se stal tvým průvodcem a navigátorem. Dovol mu určovat směr v tvém životě, a pokud to uděláš s upřímným srdcem, tak si můžeš být jist tím, že dojedeš do správného konce.